MŮJ  PŘÍBĚH

                                                                                                                                                    

KDO JSEM ?

  Jmenuji se Pavla Součková. Radím jiným, jak si zařídit pěkné bydlení -  pokud možno bez velkých investic a nákladů.

 CO MNE K TOMU OPRAVŇUJE?

   Zkušenost mojí životní cesty.

 Na počátku byla jen touha pěkně bydlet, i když možnosti byly omezené. Mnohému jsem se na té cestě naučila.  Nabyté znalosti a zkušenosti předávám dál.

JAK TO VŠECHNO ZAČALO? 

  Byl leden 1990.

   Narodila se nám dcera. Mému muži a mně. Tíha společenských změn nám seděla za krkem. Tehdy se měnily zákony jako houby po dešti.  Důsledky jejich kombinací komplikovaly

život naší rodiny a přiváděly nás často do finanční tísně.

 CO BYLO DÁL?

  Krátce po narození dcery jsem se s ní odstěhovala za manželem do jeho domu.

  Dům to byl starý, nikdy pořádně neobývaný. Potřeboval mnoho oprav.

  Měli jsme pouze přímou manuální pomoc mého otce, mateřský příspěvek, malý plat, chuť do práce a fantazii. Neměli jsme úspory. Možnost  úvěrů na bydlení byla hudbou

budoucnosti.  Tatínek však záhy zemřel a nám se narodila druhá dcera.  Stále jsem měla pouze mateřský příspěvek a manžel ztratil práci. Nebylo zbytí nežli dům prodat. Bydleli jsme

v něm tři roky. Během tohoto období jsme ho pozvedli na takovou úroveň, že lidé, kteří ho od nás koupili, v něm bydlí dosud. 

  Odstěhovali jsme se zpět za maminkou do třípokojového bytu. Ten bylo třeba upravit pro pohodlné bydlení tří generací. Povedlo se. Když se pro nás stal po čase těsným, koupil ho

odnás hned druhý zájemce.

  Využili jsme možnosti hypotečního úvěru na koupi a opravu dlouho neobývaného domu. Z omezeného rozpočtu, fantazie a již nabytých zkušeností vyrostlo z objektu

jednogeneračního dvougenerační stavení. Všechno vypadalo slibně.

  Dcery studovaly, manžel byl zaměstnaný, já celodenně pečovala o maminku. Přišla finanční krize 2007/2008. Dcery studovaly, manžel přišel o práci a jinou marně sháněl, maminka

mi zemřela a zaměstnání se pro mne nenašlo. Byli jsme ve slepé uličce.

 Dům jsme prodali. Během pěti let jsme v něm vybudovali takový domov, že ho koupil hned první zájemce a stále v něm bydlí.

A DNES?

Žijeme teď v nájemním bytě. Je v něm patrná zručnost mého manžela a můj vytříbený vkus aranžérky.